Martina Ptáčková, box, kickbox, foto, red bull, rozhovor, interview, mistrovstvi sveta, vaha, vek, vyska, profil

Bojové umění

Příští světová šampionka nebo přísná diplomatka?

Mladá česká kickboxerka Martina Ptáčková se chystá obhájit titul mistryně světa. Čti velký rozhovor.

Autor: redbull.cz

7 min readPublished on 01.06.2017 · 6:45 UTC

Je dvojnásobnou mistryní světa a trojnásobnou vícemistryní světa v kickboxu. Nedávno ke své královské disciplíně přidala box a začíná pošilhávat i po kleci. Teprve 19letá česká bojovnice má bezpochyby nakročeno do světového ringu. Vedle toho ale zvládá studovat tři jazyky a vysokou školu. Stane se z ní neporazitelná šampionka nebo nekompromisní diplomatka?

Přečti si rozhovor, ve kterém nám prozradila, jestli brečí u filmů, kdo je doma její boxovací pytel nebo v čem je její největší přednost.

Co může člověk čekat, když se proti tobě postaví do ringu?

Má se na co těšit, nikdy to nevzdám.

Máš naopak někdy strach, když stojíš v ringu proti soupeřce?

Nemám strach, ale respekt a hlavně nikoho nepodceňuji. Takhle to už mám od začátku mé kariéry. Konkurence je velká, každý se zlepšuje a chce být nejlepší. Ale je mi úplně jedno, kdo proti mně v ringu bude stát.

Bavilo tě boxování od začátku nebo jsi s tím chtěla někdy seknout?

První kroky v ringu pro mě byly výzvou dokázat, že já jednou budu tou nejlepší a všem ukázat, že se ve mně spletli. Byla jsem jako dítě ve škole dost neprůbojná a rodiče si nikdy nepředstavovali, že se jednou do ringu postavím a budu se prát. Když ale viděli, že dělám postupné krůčky vpřed, začali mě naplno podporovat. Všichni viděli i to, že jsem vytrvalá, mám vůli a nikdy se nevzdávám. Ze začátku jsem trénovala fyzičku, pamatuji si ještě dnes, jak jsem jezdila na bruslích na čas a ve vzduchu mě pronásledoval klacek s výhružkou, že pokud nebudu rychlejší, bude zle. Běhali jsme schody, skákali přes švihadlo nebo jsem hodně pomáhala na zahradě.

Věřila jsem tomu, že to dokážu, že jen musím trénovat a bojovat víc než všichni ostatní a potom vyhraju a všem ukážu, jak se spletli. Prostě jsem tomu věřila…

Když se člověk dívá na videa s ženskými K.O. v ringu, tak docela pochybuje, že je to bezpečný...

Sport to určitě nebezpečný je. Člověk musí být neustále ve střehu. Za každou chybu může těžce zaplatit. Já sama jsem K.O. nedostala. Stát se může všechno, ale já polezu do ringu jen do té doby, dokud budu vědět, že na to mám. Riskovat nějaké zranění nemá cenu. A ano, stane se, že při zápase někoho vypnu.

Jakou hudbu si pouštíš před zápasem?

Vždy před závody si stáhnu novou hudbu, kterou si zpříjemňuji dlouhé čekání, napětí a nervozitu z toho, co bude. Úplně nejraději mám song Narnia the Battle song. To je taková znělka, která mě motivuje.

Jak moc při tréninku používáš videa k analýze svých úderů a pohybu?

Zápasy bych si natáčet měla, abych viděla, jakých chyb jsem se dopustila nebo co bych mohla udělat příště lépe. Nenahrávám je ale pokaždé. Přijde mi, že to akorát přináší smůlu. Což určitě není pravda, ale nějak se toho pocitu nemohu zbavit. Navíc mi přijde, že není čas, aby někdo zápas zdokumentoval. Kouč se má soustředit na průběh zápasu a ne na to, aby mě nahrál na kameru.

Díváš se na youtube na jiné zápasy a učíš se z toho?

Já sama se dívám na zápasy ostatních velmi zřídka a to ani nemluvím o filmech s bojovou tématikou, ty rovnou vypínám. Je to dost zkreslené a lidi tomu potom věří, což je hloupé. Také mi přijde, že stačí chodit na tréninky a hlavně se věnuji celé spoustě věcí, které nesouvisí se sportem a nemusím se ještě dívat na videa či zápasy, když přijdu domů.

A nakonec jsem toho názoru, že by mě to akorát ovlivňovalo. V ringu jednoduše předvedu, co umím a buď to bude stačit, nebo ne. Hlavně každý zápas je jiný a soupeř předvede to, co mu dovolíte.

Dá se tvoje technika a síla rozvíjet i jinými aktivitami?

Snažím se zařazovat různá doplňková cvičení – jízdu na bruslích, atletiku, badminton apod. Poslední dobou také velmi ráda běhám. Teď nedávno jsem běžela horský půlmaraton a bylo to moc fajn. Co se týká sportovních cílů - jednou bych určitě chtěla uběhat 100 km i s vodičem.

Brečíš někdy u filmů? Jsi normálně emocionální jako každej jinej?

U filmů nikdy nebrečím, nebrečím ani kvůli hloupostem. Ale lhala bych, kdybych neřekla, že mě některé věci někdy vezmou a jsou mi velmi líto. Sama ani nevím, jaká jsem. Na jednu stranu jsem ta, co nic nezastaví, nikdo a nikdy, na druhou stranu mi přijde, že některé věci možná prožívám víc než ostatní. Jsem takový jeden velký kontrast a nikdo neví, co ode mě může čekat.

Blíží se mistrovství světa v kickboxu. V jaké kategorii nastoupíš?

Nastupuji ve fullcontactu – v plném kontaktu. Váhová kategorie bude záležet na tom, jaká bude moje váha při vážení. Váha je něco, co mi dělá ustavičně potíže. Oproti soupeřkám jsem dost drobná a malá, ale bohužel jsem moc těžká, a tak musím chodit vždycky větší kategorii.

Máš nějakou speciální přípravu nebo upravenou stravu?

Před závody mám upravenou stravu, nechci shazovat nezdravě. Jím hlavně hodně ryb, kuřecí maso a zelenou zeleninu. Někdy chodím k výživové poradkyni. Mám špatnou lymfu, i to mi brání v tom, zhubnout. Po závodech si samozřejmě dopřeji něco dobrého. Moc ráda jím. Hlavně maso, nějaká zelenina není pro mě.

Jak se na mistrovství světa těšíš?

Závod to bude velmi náročný. Navíc to bude hodně těžké v tom, že jsem teď měsíc nemohla trénovat. Před závody zabírám více než normálně, teď ale tu možnost bohužel nemám, a tak bude muset stačit mé odhodlání zvítězit.

Já jsem stejně toho názoru, že všechno je jenom v hlavě a spoustu věcí určujeme jenom my, jak dopadnou… Za žádnou cenu nechci prohrát. Všechno je ale dost nevyzpytatelné a stát se může všechno.

V čem si myslíš, že je tvoje největší síla? Shodneš se na tom s trenérem?

Mou největší zbraní je síla, jsem silná, tvrdá a rychlá ve výměnách (rychle údery vracím) a mám fyzičku. Na tom se s trenéry shodneme. Jsou tu ale věci, ve kterých máme každý jiný názor. Třeba se jim nelíbí, že táta s bráchou jezdí se mnou na závody. My to ale takhle máme už odmala. A pro ty, kterým se to nelíbí, mám špatnou zprávu. Nikdy se nenecháme rozeštvat. Navzájem si pomáháme a držíme spolu.

Věnuješ se kickboxu profesionálně? Dá se tím vydělávat nebo pošilháváš po jiný kariéře?

Mám spoustu aktivit, kterým se věnuji. Nikdy bych nechtěla skončit tak, že bych dělala jenom sport. Učím se jazyky – angličtu, němčinu, ruštinu. Píši motivační knihu, vystupuji na různých přednáškách. Vedu tréninky od malých dětí až po seniory, podporuji a vystupuji na ochranu zvířat. Pokud se seženou prostředky, bude se natáčet i film se mnou. Zajímám se o politiku v místě, kde žiji, ráda cestuji, studuji Mezinárodní vztahy a Evropská studia. Pracuji také pro europoslance pana Mgr. Tomáše Zdechovského. To je věc, které si moc vážím. Pan poslanec je člověk na správném místě a svými činnostmi pomáhá všem lidem okolo sebe. Za to ho moc obdivuji.

Perete se někdy s bráchou, který je mistr Evropy ve fightingu?

S bráškou Pepou se pereme jen tak pro radost. Nechceme jeden druhému nějak ublížit. Spíše si na sobě zkoušíme různé nové věci a techniky. Na mlácení je tu táta, už se se svou rolí smířil. Je to náš pytel na nohách. Jemu to ale nevadí, rány snáší více než dobře.

Přemýšlela jsi někdy o MMA nebo jiných formách boje?

Ano, přemýšlela. Do klece bych se hodila, ráda se peru bez pravidel a mívám s nimi někdy na závodech problém. Začala jsem ale dělat kickbox a přidala box, což je velmi podobné.

S čím v hlavě nastupuješ do svých zápasů?

Do zápasu nastupuji s tím, že musím vyhrát. Nejsem taková, že si jdu něco vyzkoušet a čekám, jestli to vyjde nebo ne.

Boxerská vizitka:

Datum narozeni 14.6. 1997

Váha: 66 kg

Výška: 165 cm

Počet K.O. nepočítám, ale nějaká řádka, už to bude.

Největší úspěchy: 2x stříbrná a bronzová medailistka z ME, úřadující mistryně ČR, vítězství Světového poháru v rakouském Innsbrucku, tři zlaté medaile z Evropského poháru ve Varšavě, 3. místo na Světovém poháru, dvojnásobná mistryně světa a trojnásobná vícemistryně světa, jako kickboxerka byla nominována na Sportovce roku 2014, oceněna za mimořádné úspěchy ve sportovní činnosti Městskou částí Praha 20, nejlepší juniorský sportovec roku 2015 v Jablonci nad Nisou, 3. místo Nejlepšího sportovce Libereckého kraje.

Životní vzor: Nemám, jdu si svou vlastní cestou

Životní motto: Náš osud není ve hvězdách, je v nás.

A jedna perlička na závěr: Kdo nepoznal mého tátu, neví, co je to život.

✉ Chceš dostávat jednou měsíčně výběr toho nejlepšího z Red Bull světa? Už nikdy ti neuniknou ty nejzajímavější fotky, videa a rozhovory. Přihlas se k odběru:

Bojové umění

Fit

Příští světová šampionka nebo přísná diplomatka?

Boxerská vizitka:

„Tuhle cestu je nemožné sjet,“ říkali organizátoři