Tomáš Slavík skautoval lokace pro jeden z nejnáročnějších závodů světa 🚵

Tomáš Slavík: Ve městě Aizawl, které spadá pod stát Mizóram. Města jsou tam zasazena v prudkých kopcích a Aizawl nám přišlo nejvíce signifikantní pro tuto lokalitu.

Tomáš Slavík: Trať Red Bull Cerro Abajo má řadu specifických kritérií, které musí splňovat, jsou na to celé guidelines. Je tam určené minimální převýšení, počet schodů, počet „high speed“ sekcí a mnoho dalšího. My už podle mapy dokážeme rozpoznat, jestli je daný město hratelné, nebo ne. Většina států v Evropě tato kritéria nemůžou vůbec splnit, a to především kvůli nedostatečnému převýšení. Další důležitou položkou jsou lidé, scéna, zdravotnické služby...

Tomáš Slavík: V Hongkongu je downhillový klub, kde je asi 300 členů – ty kopce k tomu hodně vybízí. Kolem města jsou obrovské skály. Takže komunita tam je, byť ne nějak obří. Co se týče jízdy ve městě, tak to je absolutně nehratelné. Furt je to stát Číny, takže pravidla jsou hodně striktní a dost věcí nám to komplikovalo. V Indii biková komunita prakticky neexistuje, i když podmínky tam mají perfektní. Je tam asi 20 kluků, co jezdí. Oblast Aizawlu je chudá, nemají žádný import kol, kluci si je musí objednávat ze zahraničí a nemají na to peníze. Ale o to víc zapálení jsou a váží si toho. Jsou to naprostí srdcaři, kteří ví úplně všechno o našich kolech a tratích. Pár dnů jsem s nimi jezdil a měl jsem radost z jejich entusiasmu, každý metr na trati si užívali. O tom ten náš sport je!

Tomáš Slavík: Povolení v Indii... Tam ani nemají letecký úřad! (smích). Vesměs nám řekli, ať si jezdíme a létáme s dronem tak, jak chceme. A kdy chceme. Nebyl tam problém s ničím. My jsme jezdili a oni nám byli schopní uzavřít dvoukilometrovou trať jen pro nás. Bylo tam u toho asi 40 policajtů a když nestačili koordinovat dopravu a lidi, naskákali jim na pomoc sousedi. Naprosto tím žili a fakt chtěli, aby tam v budoucnu závod proběhl.