Ektor rozděluje tábory v českém rapovém rybníku na ty, kteří mu nemůžou přijít na jméno a vyčítají mu jeho aroganci, a na ty, jež ho bezmezně obdivují a glorifikují všechno, co udělá. Jen málokomu je ale tento rapper lhostejný.
Povedlo se mu s jeho v pořadí osmou studiovou deskou obhájit pozici jednoho z nejlepších MCs? Na tuhle otázku se pokusí najít odpověď hudební publicista Jakub Sejk, který přichází s exkluzivní recenzí alba.
Z pokoje v paneláku na střechu mrakodrapu
Album s názvem Original vychází po více než 10 letech rapperova působení na scéně. Navíc jde o jeho nejosobnější počin. Ektor vyzrál a v roce 2020 u něj můžeme slyšet pokoru a smíření se situacemi, které by ho v minulosti nejspíš vyprovokovaly k nepříčetnosti. Ne, že by snad zmizela jeho macho flow a povaha – své kořeny nepopře nejspíš nikdy („kámo, zkus mě kurva chápat, já mám balkánskou krev”), ovšem v mnoha momentech bys autora desek jako Tetris, Topství nebo Detektor, jednoduše nepoznal/a.
Třeba když v tracku Sedm cifer rapuje do těžkotonážního beatu od Huclberryho: „Právník na drátě denně, ztráta byla ale kurva jinde, až pak mi to došlo, stop, já jsem Kunta Kinte – otrok těch vlastních píčovin, nervů ze ztráty bankovek, řešim tu starý míče, nový maj bejt dávno na stole...”
„Zase trochu jinej vibe...“
Singly Hranice, Do pěti a Teď tady, doprovázené vizuály od Jana Stracha, už naznačily, že koncertní pauza spolu s celkovou absencí deadlinů a přílišných povinností, se zejména u umělců prostě a jednoduše vyplácí. Ektor tu není na jednu sezónu a velmi dobře si uvědomuje, že nestačí vydat několik vykalkulovaných hitů, jako to dělají někteří jeho kolegové, ale že je naopak potřeba udržovat si konstantní zapálení pro hru.
O to víc pak kvitujeme rozhodnutí nepozvat si na album žádného hosta. Jak sděluje v úvodním songu se stejnojmenným názvem jako album samotné: „Přesně proto nechci jejich cash ani hype, čísla na sezónu, ty mě nezajímaj. Chci slyšet svoje lidi říkat bro, ty jsi král, to jsi si přál – Original”.
V asi nejstriktnějším bangeru s názvem Gram pod nosem zase dostávají lekci zlí jazykové, kteří s oblibou rozšiřují nepravdy o tom, že Ektor užívá tvrdé drogy. „Když jsem řekl to první NE, jsem udělal tak správnou věc,” vysvětluje do úderné produkce od slovenského Abeho z H16. Tento track si stejně jako většina alba zaslouží vyzdvihnout i díky lingvistickým hrátkám, jež zde Ektor zasazuje do tvrdých, ale dobře zapamatovatelných řádků: „Zamotali se do vlastní pasti, viděl jsem osudy – hvězdy zhasly – hustleři, co to sypali na stůl, přemety z klubu do klubu – gymnastika. Plastový děvky do VIPka, ať to ví zas celý město…”
I přesto, že Ektora vychovala Ulice (track č. 4, pozn.), zastihneme ho na albu Original převážně ve vyklidněné poloze.
„Hrdej na to, před čím se chtěl dřív schovat.“
„Nevim, jestli chápeš, kámo nevim, jestli víš,” zní v refrénu jednoho z nejosobnějších tracků na desce. Deal zhora nebo-li Ektorův závazek, že jako jediný „chlap” v rodině obstojí a zajistí své nejbližší už od věku, kdy většina jeho vrstevníků hrála venku fotbal nebo chodila na první rande do kina. „Plnej hejtu, strachu z prohry, v křeči. V Casinu De Niro, na baru Joe Pesci, Al Pacino, když jde o mou sestru, rozumíš, kdyby to zažili, by pochopili trochu líp”.
Nebyl by to Marko Elefteriadis, aby se neobjevila alespoň zmínka k ženskému pohlaví. Love song pro jednu vyvolenou je ale nuda, Ektor posílá horoucí vzkaz všem slečnám, které netvoří nerozlučnou dvojici pouze pokud jde o návštěvu klubu nebo nákupního centra. V tracku 2+1 se tak vyznává ze své lásky k číslu tři. „Mám kamery, světla, natočíme film. Pornografický snímek – dvě krásky a zvíře – důkaz vašeho přátelství v tý kurva nejvyšší míře”. Většina lidí se mnou nejspíš bude souhlasit, když si dovolím tvrdit, že Ektor ještě neudělal track v podobném vibu.
Asi nejlépe desku vystihuje atmosférická záležitost Teď tady, kterou produkoval Daysix stojící třeba za peckami (nejen) od Pil Cho. „Je to perfektní, jsem vězněm tý chvíle, jí přijde, že jsem prej na LSD. Je to perfektní, jak ten sen s tim Merglem, běž pryč, nechci teď ven z těch serpentýn”.
Jak už jsem zmínil v nadpisu, album Original je jako soundtrack. Soundtrack k filmu o rapovém snu v Česku, který si Ektor prožil a stále žije. Skalní fanoušci ho budou bezpochyby opěvovat, a nejmladší posluchač si k němu zase najde cestu třeba díky uvěřitelnosti a hlavně autentičnosti příběhu, v němž hraje prim motivace, tvrdá práce a její zasloužené plody. V neposlední řadě je rapper s řeckými kořeny skvělý hudebník, který má cit na hooky a zapamatovatelné refrény, což u tuzemských releasů bývá často kamenem úrazu.
Někdo by mohl namítnout, že nosič svou stopáží připomíná spíše EP, jenže přesně tak to Ektor chtěl. Jak totiž sám dodává:
„Udělal jsem pár kratších tracků, nedopisoval jsem k nim další sloky nebo nezval hosty, protože přesně takhle sedly, tohle chtěly a nic víc už jsem v ten moment říct ani nechtěl. Dal jsem tam to, co bylo potřeba, žádná vata okolo. Ta deska je celek a drží pohromadě, každej track má svý místo. Nedovolí ti skipovat.”
SLEDUJ EKTORA
Baví tě články ze světa hudby? Sleduj Red Bull Music na Facebooku a na Instagramu!