Ryan Sheckler o svém novém video partu: Lifer 🛹

Ryan Sheckler: Můj první skejt byl u nás doma v garáži. Byl mýho táty, myslím, že to byl Tony Alva, takovej OG skateboard s velkým širokým tailem. A jo, byl jsem jím posedlý. Hrozně mě bavila kolečka, točil jsem a hrál si s nimi. Na tomhle skejtu jsem poprvé jezdil a když říkám jezdil, myslím tím po čtyřech. Vídal jsem svýho tátu a sousedy, jak skejtují, takže mi to přišlo přirozený. Na dítě jsem měl dobrý balanc, takže jsem se na něj postavil, když mi byly nějak dva roky. Od tý doby mě už nezajímalo nic jinýho. No a moje první vzpomínky na skateboardisty? Rodney Mullen, Chris Cole, Tony Hawk a Bucky Lasek. Všechny tyhle týpky jsem viděl na VHS kazetách, co měli sousedi.

Ryan Sheckler: Byl jsem tak mladý, že jsem ani nevěděl, co talent znamená. Nevěděl jsem nic kromě toho, že se na skateboardu cítím dobře a že dokážu držet krok s dětmi v sousedství, které byly o čtyři nebo pět let starší než já. Pamatuju si moment, kdy jsme postavili startovací rampu, takže jsem se i bez ollička mohl dostat do vzduchu. A tehdy jsem se do skateboardingu opravdu zamiloval, od té svobody při startu z rampy až po dopad na zem. Byl jsem posedlý tím pocitem volného pádu a rychlou jízdou. A to byl tak trochu důvod, proč jsem začal jezdit dropy.

Ryan Sheckler: Jo, střídali se s mámou. Když mi bylo tak kolem pěti šesti let, jezdili jsme na CASL (California Amateur Skateboarding League), tam jsem tenkrát jezdil skejtovat jako amatér, nebylo to nikde na internetu, věděla o tom jen skejtová komunita a naši nás tam natáčeli. Byl jsem posedlej zkoumáním těch videí, furt jsem se na ně koukal a přemýšlel, jak můžu jednotlivé triky zlepšit. Ale už v té době jsem věděl, že to, co opravdu chci dělat, je street skateboarding. Viděl jsem Mouse a Welcome to Hell a věděl jsem, že skateři, ke kterým jsem vzhlížel, jsou v ulicích. Mám jedno video, kde je mi asi šest a skejtuju tam v garážích a skáču schody. To bylo takový mý první street video, je to na song od Metallicy.

Ryan Sheckler: Určitě tě to motivuje a nabudí, když se vidíš, jak skejtuješ s Kareemem Campbellem, Ericem Kostonem a všemi těmi chlápky, kteří jsou v tomhle videu. A to byl vždycky důvod, proč byl skateboarding před internetem tak ujetej, že když jsi byl v 411, tak jsi to dokázal! Bylo to to jediný, na čem záleželo. Byl jsi tam, byl jsi na scéně.

Ryan Sheckler: To, kde se teď skateboarding nachází, je šílený. Ta náročnost railů… Už ani nejde o to, jak velký je rail, ale o to, kolikrát je zlomený. Triky, které jsem měl v partech a ze kterých jsem byl nadšený, dělají děcka na stejných místech jen tak pro zábavu. A abych byl upřímný, jsem rád, že jsem v tomto bodě své kariéry a dokázal jsem to, co jsem ve skateboardingu dokázal, protože soupeřit s těmi mladými, kteří teď přicházejí, bych nechtěl. Tyhle děcka a tahle generace skateboardingu, dokonce i OG's, je šíleně technická a šíleně pokročilá. Věci, o kterých jsem si myslel, že nejsou možné, se teď dělají jako warm-up triky na Instagram. Na druhou stranu se mi moc nelíbí, jak všechno hned postujou. Nenechávají si žádný záběry, aby překvapili. Za tohle dostanu asi pár facek, ale mě se nebaví dívat na videa z tréninku, chci vidět až hotovou věc!

Ryan Sheckler: Naprosto klíčový. Můj filmař mě musí znát a já mu musím věřit, že ví, jak skejtuju a zná mou vizi. Navíc ta atmosféra musí být uvolněná, zábavná a na druhou stranu, někdy se během natáčení uzavřu jen do sebe a soustředím se. Filmař musí umět tyto situace rozpoznat. A se střihačem je to stejný. Chci aby mě znal a věděl, kdo jsem. Můžeš mít našlapaný part triky, ale pokud ti dílo jako celek nedá nějaký zážitek, emoce, není to dobrý, nezapamatuješ si ho. A to je úkol střihače.

Ryan Sheckler: Páni. Vážím si Davea Wanga, Ewana Bowmana, [Iry Ingrama], Mikea Manzooriho, [Mikea Aldapeho]. A jednou bych chtěl pracovat s Tyem Evansem! To by bylo super. Měl jsem možnost natáčet s mnoha úžasnými filmaři, Bobbym Bilsem, Rickym Bedenbaughem, TJ Gaskellem. Se všemi těmito lidmi jsem měl možnost pracovat a všechny je mám rád a nesmírně si vážím jejich práce.

Ryan Sheckler: Umělce jsem neznal, poslal mi ho můj kamarád David Reyes a říkal mi, že si musím poslechnout jeho songy. A David je jeden z lidí, kterým ve skateboardingu věřím nejvíc. Zná mě, zná můj životní příběh a ví, o co mi jde. A u songu Pleasant Street mi říkal: „Člověče, tohle ke mně mluví a mluví to jako o tobě. Měl by sis ji poslechnout několikrát za sebou a zkusit si k ní představit svůj part.” A já ji začal poslouchat a hned jsem věděl, že to je ten pravej song. A to je taky krása skateboardingu, moji bráchové na mě dávají pozor, znají můj skateboarding a pushují mě dál.

Ryan Sheckler: Když Paul Rodriguez natočil sólový part pro Plan B, myslím, že se jmenoval Me, Myself and I, a byl tam jen on, skejtoval a zabíjel, to mě fakt ovlivnilo. Ukázalo mi to, že se dá udělat sólové album. Nikdy jsem ani nevěděl, že je to možné.

Ryan Sheckler: Není to pro mě o jednotlivých tricích, ale o celku. Když to dohromady dává smysl, dělá mi radost. Ale třeba ten tail drop kickflip na radnici v Encinitas jsem zveřejnil na Instagramu a objevil se komentář, který mi opravdu utkvěl v paměti, bylo tam: „Encinitas ti děkuje." Nevím, proč mě to tak zasáhlo. Nejspíš to bude tím, že spoustu lidí z tý party, která tam ten den byla, jsem moc neznal, ale všichni do toho triku se mnou investovali hodně a ohromně mě podporovali.

Ryan Sheckler: Jsem prostě posedlý. To je to, o co jde. Je to posedlost myslí i tělem. A moje žena ví, že tohle dělám kvůli práci, a je mi nadmíru oporou a chápe to. Kdyby nebyla, bylo by to pro mě těžký. A jsem si vědom toho, jaký štěstí mám a dává mi to neskutečnou chuť makat dál.