Co ještě nevíš o Markétě Vondroušové? Zjistili jsme to za tebe 🎾

Markéta Šimková Vondroušová: Musím říct, že se snažím být pořád stejná a normálně se všemi vycházet tak, jak se má. Nesnažím se využívat svojí pozice, protože si myslím, že to nedělá dobrotu. Pocházím ze skromné rodiny, ze skromných poměrů, takže se snažím pořád žít v normálním světě.

Markéta Šimková Vondroušová: Vůbec. Taťka hrál na amatérské úrovni a přihlásil mě do něj jen proto, že nevěděl, jaký jiný sport s holkou dělat. Nikdo v mojí rodině se mnou neměl velké ambice. Samozřejmě nám říkali, že talent mám už odmala, ale hrála jsem v Sokolově – a tam to nebylo moc velkolepé. Pak jsem začala jezdit do Prahy. Ta cesta byla dlouhá.

Markéta Šimková Vondroušová: Zase tolik se toho nezměnilo. Pořád trénujeme stejně, hrajeme stejně. A všichni pořád chceme víc. Po vítězství mě samozřejmě začalo poznávat více lidí a pojí se s ním i větší množství povinností jako třeba komunikace s médii, ale není to nic, co by se nedalo zvládat.

Markéta Šimková Vondroušová: Máme sezónu od ledna až do půlky listopadu a na konci prosince se už zase odlétá do Austrálie. Takže máme asi tři týdny volna, kdy si můžeme dělat, co chceme. Jinak je to fakt těžké. Ty turnaje jsou opravdu každý týden, takže moc odpočinku nemáme. A když jsem pak doma, snažím se co nejvíc odpočívat, protože to cestování je náročné.

Markéta Šimková Vondroušová: Myslím, že každý máme ty svoje. Já si třeba motám rakety před zápasem, ale snažím se to udržovat v mezích. Mám pocit, že když do toho člověk spadne a jí třeba pořád ta stejná jídla a dělá stejné věci, je to špatné. Neposlouchám moc písničky, protože mi to před zápasem nevyhovuje. Vypínám si i telefon 30 minut před a poslední chvilky trávím už jen s trenérem nebo s někým, kdo tam zrovna je. Takové ty koncentrační techniky nejsou moc pro mě, spíš se ráda jen dobře rozehřeju a na kurt jdu ready.

Markéta Šimková Vondroušová: To podle mě hrozně závisí na tom, v jakém je člověk zrovna rozpoložení. Když ho něco rozčiluje, je to vidět i na kurtu. Za mě je důležité mít okolo sebe správný setup lidí, se kterými se člověk udržuje celkově v mentální pohodě. Někdy to jde líp a někdy hůř. Já jsem klidná povaha, takže s tím nemám velký problém. Když se něco děje, snažím se o tom mluvit s trenérem, který na mě může i během zápasu reagovat.

Markéta Šimková Vondroušová: Naposledy asi na finále Wimbledonu, kam přiletěla ségra i s mým manželem. Celé jsem to teda viděla jen na videu. Ale když jsem měla set 5:4 a šla jsem podávat na vítězství, ségra už prý brečela od začátku gemu, který se hrál. Všichni jí říkali, ať ještě nebrečí, že ona ještě nevyhrála, ale prostě to nemohla zastavit. Naštěstí jsem byla daleko od ní, ale kdybych ji viděla, tak mě asi trefí šlak. Hned po vítězství jsem za nimi šla do boxu a to bylo hodně silné.

Markéta Šimková Vondroušová: Asi ani ne, protože je pro mě důležité, aby lidi byli sami sebou a byli autentičtí. Nemám ráda přetvářku. A myslím, že i moje okolí oceňuje, když vidí, že jsme normální lidí a nejsme žádní roboti nebo někdo, kdo neumí otevřít pusu.

Markéta Šimková Vondroušová: Pro mě byly dost zásadní dvě operace zápěstí, které jsem měla. Člověk si všeho začne mnohem víc vážit. Takže s motivací to teď nemám zase tak těžké. Vždycky si jen vzpomenu na to, že jsem nemohla rok hrát, což bylo hrozné.

Markéta Šimková Vondroušová: Když jsem byla malá, tak jsem si na snowboardu zlomila zápěstí. Ale každý rok od mých 5 do 12 let jsem jezdila s dědou na hory na lyže, takže to v sobě mám zažité. Máme chalupu na horách kousek od Sokolova, takže hory v sobě opravdu mám. Dělat něco jiného než tenis je pro mě relax. To nebezpečí tam je, ale nejsem zase takový šílenec, že bych tam dělala bůhvíco. Samozřejmě mám různé chrániče, ale zase u toho vypnu od tenisu.

Markéta Šimková Vondroušová: Asi to bude můj první turnaj, který jsem vyhrála v rámci WTA ve Švýcarsku v dospělých. To mi bylo 17. Byl to takový zlomový bod, kde jsme už věděli, že by to mohlo někam vést. Pak finále French Open v Paříži, když mi bylo 19 let, což byl další neskutečný úspěch. A finále na OH v roce 2021 do tohoto seznamu patří taky.

Markéta Šimková Vondroušová: V 16. Jsou to hory ze strany nártu.

Markéta Šimková Vondroušová: Je to taková bojovnice, co mám, a teďka jsme si po Wimbledonu dělaly se ségrou „W“. Mimo jiné s trenérem máme oba datum finále, protože jsme se předtím vsadili.

Markéta Šimková Vondroušová: Vůbec nevím.

Markéta Šimková Vondroušová: Tenis je dost nevyzpytatelný. Další tři roky bych samozřejmě chtěla hrát a doufám, že to půjde bez velkých zranění. Na Štvanici se po mně pojmenovala dětská tenisová školička, takže bych se ráda pověnovala i jí, protože miluji s dětmi trávit čas a hrát si s nimi. Když tady budu, tak ji chci navštěvovat. V létě bych se s nimi ráda zúčastnila i kempů.

Markéta Šimková Vondroušová: Manžela už mám, žádného nehledám, haha. Teď jsme ve fázi, kdy každý máme svoje. Štěpa normálně pracuje a na všechno ostatní je zatím ještě čas. Tak, jak to máme teď aktuálně nastavené, nám to skvěle funguje. Rodina je pro mě obecně hrozně důležitá. Takže asi je mojí největší prioritou trávit co nejvíce času s ní.