BIKE
Jak vznikalo video, ve kterém se mísí biková akce, virtuální realita a kulisy staré Prahy? Přečti si krátký rozhovor s jedním z hlavních tvůrců Vítem Kratochvílem.
Za projektem Wave stojí kreativní trio Martin Přívratský, Dan Vojtěch a Vít Kratochvíle. Našlapaný klip vznikal téměř dva roky a zabral stovky hodin práce. Po technické stránce se jednalo o obrovskou výzvu a tvůrci nechtěli polevit z žádných svých nápadů. Co všechno se muselo povést, aby Tomáš Slavík mohl závodit s virtuální realitou?
Zeptali jsme se hlavního kameramana a spolurežiséra Víta Kratochvíle, aby poodkryl, co takový projekt obnáší.
Část příběhu se odehrává na pražských Hradčanech, kde Tomáš Slavík zdolává jednu z virtuálních misí. Jak se na takhle exponovaném místě natáčí?
Tam, kde jsou úzké silnice, to je masakr. Měli jsme speciální kamerové auto a museli řešit, kudy projedeme. Takových míst na Hradčanech moc není.
Máš 5 metrů, jedeš kudlu v autě a ještě vedle tebe skáče biker na obrubník.
Některá místa nám vůbec nedovolili a jinde jsme dostlali jen částečný zábor. To se odrazilo i v postprodukci, kdy jsme museli hodně retušovat. Výhodou bylo natáčení v noci a šlo hlavně o to, abychom to všechno stihli.
Jak rychle Tomáš Slavík na Hradčanech dupe?
Mám pocit, že jel kolem 50-60 km/h. Nechci kecat, ale myslím, že jsem to zaslechl.
Za jak dlouho jste měli scény natočené?
Tři nočky v Praze, tři dny se dotáčely v ateliéru a dva dny jsme byli v Jablonci na trati. Takže celkem osm dní a k tomu samozřejmě velká příprava. V Jablonci jsme navíc před natáčením spali ve stanu, protože jsme měli připravený motion control a čekali na východ slunce. Pak jsme celý den ve vedru lítali do kopce. Tam to bylo náročný.
Hlavní čísla:
- 1200+hodin postprodukce
- 8 natáčecích dní
- 3 terabajty dat
- 118 sekund výsledné práce
Už jsi naťukl jednu z technických vychytávek - kamerové auto. Můžeš přiblížit?
Chtěli jsme noční záběry z jízdy vedle bikera a řešili jsme, jak to natočit. Díky speciálně vybavenému autu jsme měli možnost jet hned vedle Tomáše, kontrolovat za jízdy nastavení, ostření, švenky, tilty a další věci, co nám hodně usnadily práci. Kdybychom to neměli, tak by se to blbě točilo.
Takže jsi ovládal kameru přímo z auta?
Upřímně nemám zkušenosti s ovládáním kamery v autě, takže tam seděl operátor a ostřič a my jsme s nimi komunikovali převážně na dálku. Měli jsme vysílačky, monitor a mohli to živě sledovat a říkat, co mají dělat.
Jaké další technologie jste využili?
Ve studiu jsme hodně využili motion control a to speciálně pro záběr, kdy kamera objede Tomáše a najede mu do oka. Pohyb kamery byl kompletně ovládaný počítačem, abychom se dostali co neblíž k jeho oku a měli to celou dobu ostré. Funguje to podobně jako nastavení virtuální kamery ve 3D – nastavuješ osy, podle kterých program pozná, kudy a jak se má kamera pohybovat. Stačí pak zmáčknout čudlík, ono se to rojzede a a udělá přesně, co chceš.
Museli jsme Tomášovi zaaretovat hlavu, aby se vůbec nehnul a byl vůči kameře ve stejný pozici. Kdyby se pohnul o dva centrimetry tak mu to vypíchne oko.
Po pražské stíhací jízdě přichází na řadu trať v Jablonci. Kamera tam v rychlé jízdě krouží kolem Tomáše. Zvládne tohle normální dron?
Klasický dron neumí lítat tak rychle, aby to stíhal. Ale existují závodní drony a my jsme proto oslovili šikovnýho pilota Vojtu Poláka, který to v této rychlosti dokázal. Na dronu měl přidělané GoPro 6. K tomu jsme měli Phantoma, který umí 1000 snímků za vteřinu do rozlišení 4K. Tu jsme používali především na detaily. Tomáš se musel přesně trefit do míst, kde jsme ho potřebovali. Hodněkrát se nepodařilo zaostřit a slyšel od nás: ,,Běž a jeď znova”, takže musel chudák furt šlapat.
První části dominuje temná virtuální vize, která zahlcuje prostor. Jak tento efekt vznikal? Skenovali jste lokace, kde se natáčelo?
Během natáčení jsme nic neskenovali, trackovali jsme to až v postprodukci. Byla to složitá workflow, protože vrstev a linek bylo strašně moc. Něco bylo složitější, něco míň, ale ve výsledku to zabralo hodně práce.
Během celého projektu se také vyvíjel způsob, jak jsme pracovali. Vizuál požíracího efektu u posledního záběru vypadal jinak, než ten původní, protože mě postupně napadaly další a další věci k vylepšení. Takže jsem se pak musel opět vracet na začátek a všechno předělávat.
Během celého projektu se vizuál požíracího efektu různě proměňoval.
Zvládá tohle normální počítač?
Musel jsem exportovat záběry samostatně a dělat postproduci zvlášť pro každý záběr. Protože kdybych vzal celej projekt, tak bych se zbláznil já i můj počítač. Díky tomuto postupu se dalo fungovat a nemusel jsem čekat půl hodiny na každý kontrolní náhled.
Kolik dní nebo hodin zabrala postprodukce?
Já jsem to neměřil, ale myslim, že to zabralo třeba okolo 1000 hodin a k tomu mi pomáhal kamarád, takže dohromady něco kolem 1300 hodin. Myslm, že na tom je ta práce vidět.
Podívej se na backstage záběry z průběhu natáčení:
Dá se tento projekt srovnat s něčím, co jsi v minulosti dělal?
Jsem zvyklý, že od věcí neodcházím, dokud s tím nejsem spokojený. To se zatím vždycky dařilo u projektů, které jsme jako Merge produkce pro Red Bull dělali – ať už to bylo video Berry Routines nebo Smark s Tomášem Hertlem. Vždycky to obnášelo velmi zásadní práci v postprodukci. Jsem zvědavý, jaký to bude mít u lidí úspěch!
Na jaké kamery se točilo?
- RED GEMINI 5K
- SONY FS7
- Blackmagic URSA G2
- FPV dron s GoPro 6
- GoPro Fusion
Fotky z natáčení, informace o projektu, ale také rozhovor s Tomášem Slavíkem najdeš na www.redbull.cz/wave!
